Tanečnice, po níž je sál pojmenován
Carmen Amaya, jak její příběh vypráví tablao
Z barcelonské chudinské čtvrti až k představení pro krále, na stejném místě, kde její jméno nyní visí nad dveřmi.
Zobrazit vstupenky do Tablao de Carmen na GetYourGuide ↗Carmen Amaya, stručně
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1918 | Narodila se v Somorrostro, barcelonské chudinské osadě na pláži |
| 1929 | Tančil pro krále Alfonse XIII. při slavnostním otevření Poble Espanyol |
| 1941 | Hrál v Carnegie Hall s kytaristou Sabicasem |
| 1963 | Zemřel v Beguru v Gironě po posledním vystoupení toho srpna |
Somorrostro
Carmen Amaya se narodila v roce 1918 v Somorrostro, chatrčné osadě, která kdysi stála na barcelonském nábřeží, do romské rodiny flamencových hudebníků. Její otec José Amaya, známý jako „El Chino", hrál na kytaru a rodina vystupovala společně už od Carmenina dětství — už v jejím raném dospívání ji barcelonští kritici začali vyzdvihovat. Samotné Somorrostro již nestojí; bylo postupně bouráno v průběhu dvacátého století, což je část důvodu, proč má patio v Poble Espanyol, stojící přesně tak jako v roce 1929, takovou váhu jako jediné pevné místo, z něhož lze její raný příběh vyprávět.
Terasa postavená pro krále
V roce 1929, v rámci Mezinárodní výstavy v Barceloně, vzniklo uvnitř nové vesnice Poble Espanyol na Montjuïcu andaluské patio — jeden kout vesnice sestavené ze 117 budov zkopírovaných z celého Španělska. V den jejího otevření zde vystoupila flamenková skupina složená z rodiny Amaya pro krále Alfonse XIII., mezi nimiž byla i Carmen — tehdy asi jedenáctiletá. Je to stejné patio, na němž dnes stojí tablao, a proto historie tohoto sálu a ta její nejsou dva oddělené příběhy, ale jeden: samotná zem pod nohama je tím pojítkem, ne jen jméno nad dveřmi.
Kariéra, která opustila Barcelonu
Amayina pověst rostla během 30. let 20. století a po španělské občanské válce procestovala Latinskou Ameriku, než si vybudovala kariéru napříč Amerikou a Evropou. V roce 1941 vystoupila s kytaristou Sabicasem v Carnegie Hall a dobový tisk zaznamenává přijetí v Bílém domě u prezidenta Franklina Roosevelta. V následujících letech pokračovala v turné po Evropě, více než jednou vystoupila před královskými rodinami, a v roce 1951 se provdala za kytaristu Juana Antonia Agüera — v té době už byla umělkyní, jejíž jméno daleko přesáhlo svět flamenca, v němž vyrůstala.
Nikdy nacvičené
Amaya se proslavila intenzitou, o kterou se tanečníci její generace ani nepokoušeli — rychlý, perkusivní nožní tep, tehdy obvykle vyhrazený mužům, tančila žena, která na něm postavila celou svou pověst. Svědectví těch, kdo s ní pracovali, líčí umělkyni, jež málokdy zatančila stejnou sestavu dvakrát, řídila se instinktem dané noci, ne pevně danou sekvencí nacvičenou předem. I proto její jméno ve flamenku po desetiletí stále něco znamená: ne jediná slavná skladba, ale způsob tance, jímž se poměřovali ostatní.
Poslední léta
Amaya vystupovala až do šedesátých let. Naposledy se představila 8. srpna 1963 v Gandíi a toho listopadu, 19. dne, zemřela v Beguru na španělském katalánském pobřeží na následky onemocnění ledvin; pohřbena byla v Santanderu. Bylo jí něco přes čtyřicet a na veřejnosti vystupovala od dětství — na téže dlažbě Poble Espanyol před více než třemi desetiletími. Pracovní život, který se táhl téměř celým jejím působením na scéně, bez dlouhého odpočinku na konci.
Proč tablao nese její jméno
Dvacet pět let po její smrti, v roce 1988, bylo na stejné andaluské dlažbě, kde vystupovala jako dívka, znovu otevřeno tablao, které přijalo její jméno. Je to přímá linie, ne vypůjčená: sál stojí na místě, kde kdysi tančila její vlastní rodina pro krále — a právě proto není toto spojení náhodným marketingem, ale skutečným důvodem, proč podnik stojí tam, kde stojí. Návštěvníci, kteří se před usednutím procházejí po dlažbě, tak trochu stojí tam, kde v roce 1929 stála jedenáctiletá dívka.